Mravenci a chov mravenců.

Vše o chovu mravenců. Fcstan.

Novinky

Ze života...

I v běžném životě se stále něco děje a ne vždy je to úplně běžné.
Tento prostor věnuji sobě pro různé životní střípky.

Již dlouho jsem nepřispěl do této části webu. Nebyla k tomu příležitost. Nic vyjímečného se neděje. No. Možná děje. Ale tématicky spíše patřících do "blogu" a nerad bych tento web postupem času proměnil v jakýsi bezvýznamný zápisníček.
Nicméně dnes tu jeden příběh mám.

Půlnoc.DVDčko přestalo ševelit. Monitor ztmavl a pokojem se rozprostřel klid. Jen zpoza okna je slyšet tlumené dopady velkých kapek dvoudenního červencového deště. Nepřetržitého přívalu vody který na dva dlouhé dny uvěznil všechen venkovní život do svých domovů.
Vždy než si jdu lehnout, letmím pohledem přelétnu všechna formikária a ujistím se, že je vše jak má být. Ani dnes v noci tomu není jinak. Unaveným pohledem přeskakuji z jednoho formikária na druhé a náhle se mi zatají dech. U Myrmicy ve výběhu bývá v tuto dobu jen pár procházejících se dělnic. Hledím na výběh a cítím jak se mi zvyšuje tep. Celý výběh a okolí je v pohybu. Celá polička se hýbe.
"Todle není Myrmica. Todle přeci nemůže být nikdo z mých. Vždyť mám vše zabezpečené a nikdy s tím nebyl problém."
Sleduji pohyby, zaměřuji se na jednotlivé dělnice.
Lasius.
Už mi začíná docházet co se tu děje.
Lasius emarginatus, který má mnou tolerovaný a od loňska nepoužívaný průchod zvenku do domu díky nepříznivému počasí sebral odvahu a narušil příměří. Prorazil starý tunel a vydal se hledat potravu k výběhům formikárií ve kterých voní medovice.
"Musím něco dělat. Přeci nemohu jen přihlížet. Myrmica se sama nemůže ubránit několika tisícové kolonii Lasiusů. Na druhou stranu mám jedinečnou příležitost sledovat dění v této vyjímečné situaci.
Dobře, ale jen chvilku a pak zasáhnu."
Výběh je plný pobíhajících Lasiusů. Jen tu a tam zahlédnu v černohnědé změti těl zrzavou Myrmicu jak se snaží chytit rychlé útočníky. Vchod z výběhu do formikária je zabarikádovaný materiálem z vnitřní odpadní komůrky. Jen u stěny vchodu je drobný průchod v kterém je natěsnána jedna Myrmica. Bez přestání ze všech sil cvaká kusadly a tím odráží útok tří Lasiuských dělnic. Po chvíli se její pohyby zpomalují až nakonec téměř ustanou. Myrmicy tísnící se v průchodu za ní ji vtahují do formikária a na její místo se ihned tlačí další odhodlaná obránkyně. Uvnitř formikária je viděl spousta mrtvých Myrmic a několik Lasiusek. Zřejmě z doby než se podařilo uzavřít vchod.
"Déle již čekat nebudu."
Beru formikárium s výběhem a odnáším ho z vytyčených útočných linií.
Ve výběhu jsem vychytal téměř sedmdesát dělnic. Neméně jich běhá i na prázdném místě po formikáriu. A prázdné zůstane po zbytek noci.
"Přesný výčet ztrát a obrannou taktiku budu řešit až ráno."
Venku prší. Je ticho. Tma. Ve vzduchu je cítit mravenčí kyselina. Klid; tu ještě dlouho nebude.
Stačí se zastavit, sehnout se a upřít zrak do trávy...
Nemusí se chodit nikam daleko. Stačí si vyjít na zahradu a podívat se prakticky kamkoliv.
Čas: sobota.
Místo: chodník u bodláku.
Děj: Válka na život a na smrt.
Doba trvání: do posledního života.

Bitevní pole.

Obraz018.jpg

Nejdůležitější je, mít stále oči otevřené...
 
Začal jsem úplně nevinně a bez dlouhodobého výhledu. Po čase jsem tomu propadl :D a nyní už nedokáži být bez těchto krásných tvorečků.